Soukromé mateřské školy Praha západ Zlatníky

odpovídám na první specifickou výzkumnou otázku. Uvádím popisné informace o dialogu učitelek s dětmi o pohádkách, a to z pohledu jednotlivých činností. Poté vyvozuji typologii těchto dialogů podle charakteru rozvíjejících otázek, které učitelky dětem v průběhu čtení pohádky nebo po jejím přečtení kladly. Dialog po čtení pohádky před spaním Učitelky v obou školkách mi vyprávěly, že si s dětmi po přečtení pohádky ještě o pohádce často povídají a jsou někdy velmi překvapené, jak si děti samy umí uvědomit podobnost děje pohádky se zážitky, které prožily ony samy. Významně by tak byly podpořeny kompetence k učení paměťové schopnosti, zejména vybavení a soukromé mateřské školy Zlatníky kompetence k řešení problémů fáze hledání asociací a uvědomování si jejich propojení. To se však při mých pozorováních čtení pohádky před spaním ani jednou nevyskytlo. Dialog bez tohoto přesahu se pak objevil pouze jednou, a to v průběhu čtení pohádky před spaním ve druhé školce. Dialog během společného převyprávění pohádky podle obrázků Jiná situace byla při společném převyprávění pohádky Zdiměřice podle obrázků, které mělo za cíl stát se tvořivým dialogem, omezovalo se však výhradně na kontext příběhu. Nepřesáhnutý rámec Zlatníky mateřskou školou pohádky měl přitom možná svůj význam. Lze ho předpokládat ve snaze docílit zejména rozvoje komunikativních schopností a kompetencí k Kocanda učení, ke kterému se právě společné převyprávění pohádky zřejmě hodí. Proto už nebyla věnována taková pozornost rozvoji kompetence

k řešení problémů prostřednictvím otázek vztažených k vlastnímu životu dětí. Důležitou roli pro efektivitu společného převyprávění pohádky hrálo podle mne to, jak moc učitelky děti skutečně připustily k vyprávění zda se neptaly jen otázkami s volbou Hrnčíře dvou protikladných odpovědí ano ne, pomalu rychle, hodně málo atd., otázkami vyžadujícími jednoslovné odpovědi Tady má krtek na hlavě souromých mateřských škol Zlatníků kulich a tady jsou Sáňky., Tady s nima jede i kdo Žížala., A vzal si krteček Čepici. A Sáně., A kdo přiletěl za nimi Sýkorka., A co mateřské soukromé škole Zlatníkům krteček byl z toho Smutný., A donesli to, Deny, komu Mráčku., A co ten mráček dělá Sněží., A tak ten krtek s tou sýkorkou začali co Sáňkovat., nebo jestli jen nechtěly, aby děti doplnily nějakou část slova do jimi stvořené věty. To následně vedlo k tomu, že pokud byly Osnice učitelkou iniciovány otevřené otázky, děti na ně odpovídaly uzavřeně Jak to asi dopadlo Špatně. Spadli. A co se teda nakonec stalo Nabourali se. A co ta sýkorka dělala Vytáhnula ho. nebo neodpověděly vůbec A co zjistil, Jirko Že je jenom jinovatka, odpovídá učitelka vzápětí sama. Samostatné odpovědi učitelek se ukazovaly být ještě neefektivnější, neboť zabraňovaly projevu dětí, který byl právě cílem činnosti Učitelky se k nim uchylovaly tehdy, když dítě neodpovědělo dostatečně rychle. Rychlost celého převyprávění byla přitom zlatnickými pražskými jazykových škol

soukromé mateřské školy Zlatníky