ty prsty na nohách se jmenují stejně jako ty prsty na rukou. Cílem těchto otázek bylo odlišit svět pohádkový od světa skutečného, Zdiměřice formovat představu dětí o tomto světě, zpřesňovat význam jednotlivých pojmů, a rozvíjet tak kompetence k učení. Tyto otázky jsem soukromé mateřské školy Vestec vnímala jako důležité pro plynulou socializaci dětí, pro jejich budoucí přechod ze školy mateřské do školy základní. Vyskytovaly se zpravidla před kreslením pohádky. Třetí, v mých pozorováních ojediněle využívaný typ dialogu, obsahoval otázky přesahující rámec pohádky a vztahující se k vlastnímu životu dětí a jejich názoru např. Kde vy se cítíte v bezpečí, A co tady ve školce Taky se tu cítíte v bezpečí, A kdo někdy dával ptáčkům něco na zimu, Co jste jim dávali, A proč se nedává čerstvý rohlík, děti, Co je Hrnčíře nejlepší materiál na stavbu domečku Proč, A byli jste někdy doma sami, A co vám rodiče řekli Co máte dělat A co nesmíte dělat A co byste soukromé mateřské školy Vestec dělali, kdyby vám hrozilo nějaké nebezpečí, Co by se stalo kdybyste sáhli na sirky Co s tím kdyby začaly někomu hořet vlasy nebo kdyby doma začalo hořet. Takový typ dialogu se objevoval před kreslením pohádky v první školce. Právě tyto otázky mají zřejmě největší potenciál rozvíjet kompetenci k řešení problémů, neboť umožňují aha efekt, při němž si dítě najednou uvědomí, že něco z právě přečtené pohádky, přestože se jedná o smyšlený příběh, který se třeba nikdy nestal, se podobá zážitkům, které ono samo mělo, má
nebo může mít v tomto světě, kterému se říká reálný. Učitelka přitom představuje element, který umožní dítěti porovnat situaci hrdiny z pohádky nebo příběhu se zkušeností jeho samotného a odvodit z nich ponaučení, které má pro dítě najednou opravdový smysl naplněný významem. Zviditelnění tohoto významu se zdá být vzhledem k předškolnímu věku důležité, neboť děti si tak mohou lépe vztáhnout ponaučení k sobě a ke svému životu. Role učitelky je tu významná, stejně jako forma společného dialogu, kdy si jedno dítě soukromé mateřské školky Vestec vzpomene na jeden zážitek, což vyvolá jinou podobnou vzpomínku u jiného dítěte, učitelka k tomu může dodat své a rozvíjení základů kompetence k řešení problémů je tak na světě, a to takřka přirozeně a s plným zaujetím dětí. Jednotlivé typy dialogů jsou určeny podle převažujícího charakteru otázek, hranice mezi nimi jsou však plynulé, neboť se často vyskytovaly dialogy kombinující více typů Rozkoš otázek. Některé otázky přitom samy svou povahou spadají do více typů dialogu např. Děti, co myslíte, byla to ježibaba nebo A já se teď mateřským soukromým školám Vestcem zeptám, jestlipak bylo dobře, že si ti dva medvídci tak záviděli. obě otázky lze přiřadit jak k prvnímu, tak ke třetímu typu dialogu,