Soukromé mateřské školy Praha západ Třebotov

ohled na to, že pravidla, která děti učí, nejsou a snad ani nemohou být jimi ještě zcela přijata. Na závěr této podkapitoly lze soukromé mateřské školy Třebotov poznamenat, že děti projevovaly zájem jak o pohádky samotné ten lze doložit například tím, že i po společném převyprávění ve druhé školce zůstala většina dětí ještě chvíli u knížky, listovala si jí a prohlížela obrázky, tak o otázky učitelek, které je velmi Třebotova mateřským soukromým školám bavily. Dalo by se říci, že to pro ně byla taková hra na školu, při níž mohly ukázat, co všechno si umí zapamatovat. Živě se hlásily a odpovídaly. Doslova každé chtělo být vyvoláno. Aby zvýšily své šance, často se natahovaly se zdviženýma rukama co nejblíže k paní učitelce. S takovým přístupem se na vyšších stupních škol již téměř nesetkáme. Domnívám se proto, že je dobré snažit se tento Praha 16 aktivní potenciál a zájem dětí co nejlépe přenést i do jejich budoucího vzdělávání. V tom spatřuji oporu pro domněnku, že dialog učitelek s dětmi o pohádkách má v tomto věku smysl a význam. Produktivní činnosti Produktivní činnosti na základě pohádek měly Lahovičky zpravidla za cíl přímý rozvoj dítěte v nějaké oblasti. Nejčastějšími takovými činnostmi byly v obou školkách kreslení pohádky a její dramatizace. Zde je pohádka spíše než základním kamenem činnosti jejím kořením, které má navodit atmosféru zaujetí pro následnou činnost. Při těchto činnostech se zároveň projevilo více dialogů učitelek s dětmi o pohádkách, než při činnostech receptivních, které

ve svém vyprávění zdůrazňovaly učitelky. Čtení pohádky v rámci produktivní činnosti se vždy začínalo ve společném kroužku, samotné kreslení pak probíhalo u jednoho či více stolů a při dramatizaci se využíval příslušně velký prostor na koberci. Stejně jako při receptivních činnostech byly děti při předčítání pohádky učitelkou nabádány, aby pozorně poslouchaly, což je mělo zklidnit po Ohrada předchozí volné činnosti a navodit jim atmosféru soustředění umožňující co nejlépe si zapamatovat příběh se všemi jeho okolnostmi. souromých mateřských škol Třebotovu Kreslení pohádky aneb Jak to vidím já, jak to vidíš ty Kreslení pohádek se objevuje někdy samostatně, někdy po jiných činnostech s Luka pohádkami, třeba po shlédnutém divadle či dramatizaci nebo výjimečně po spaní, kdy se občas kreslí pohádka, která se četla před soukromé mateřské školy Třebotov spaním. Před samotným kreslením paní učitelky v obou školkách vždy dětem pohádku přečetly. Nebyla tu žádná tendence v anglické školce nejblíže Prahy západ Třebotova

mateřskou školou Třebotov

upřednostňování nějakého typu pohádek předčítané pohádky byly dětem známé i neznámé, kratší i delší, jednoduché i složitější např. O třech prasátkách, Perníková chaloupka O Jeníčkovi a Mařence, Podivuhodná chaloupka, Pohádka o lišce, jak ošidila medvídky, Auto skřítka Pokoutníka, O bagrovi, Domeček pro štěstí, Boudo, budko. V první školce měla přitom paní učitelka tuto činnost rozdělenou podle školního roku a vývoje dětí do tří fází v první kreslí děti pohádky, které znají a které zároveň vidí na obrázcích, ve druhé kreslí už i ty, co neznají nebo které nejsou doplněny o obrázky, a ve třetí kreslí pohádky, jejichž konec si mohou samy domyslet. V době