Soukromé mateřské školy Praha západ Vraná nad Vltavou

tam nakreslit. nebo Nejradši bych byla, kdyby tam alespoň jedna postava byla. Učitelky nechtěly, aby děti kreslily jen domečky nebo stromečky. Pokud se však dítě na kresbu postavy nebo zvířátka necítilo, povzbuzovala ho učitelka těmi způsoby, které jsem uvedla výše. Všimla jsem si, že různé děti si vybíraly různé scény z pohádky, kterou měly kreslit. Při volbě postav mohlo u dítěte spolupůsobit několik faktorů. Dítě mohlo postavu volit podle svých preferencí jaká postava ho v pohádce nejvíce zaujala, jaká je jeho oblíbená, schopností do Praha 16 jaké míry si dovedly kterou postavu představit, zároveň s tím však nelze vyloučit ani vliv toho, která postava pro ně byla jednodušší, soukromé mateřské školy Vraná nad Vltavou motivace jak moc se jim chtělo kreslit a v neposlední řadě také podle předchozí znalosti podoby postavy. Tak například u pohádky Podivuhodná chaloupka, ve které vystupovaly tři ptáčci vrabec, sýkorka a kos nakreslila většina dětí alespoň jednoho ptáčka jako sýkorku, neboť jim byla dobře známá z fotografií, které jim paní učitelka přinesla z chaty. V jiném případě chlapec z druhé školky Lahovičky nakreslil při kresbě pohádky Krtek a zima velmi propracovanou sněhovou vločku, ne nepodobnou té, kterou si dříve s paní učitelkou vyráběli z papíru. Svou roli hraje také zkušenost dětí s postavou tak například dívka, která hrála při dramatizaci myšku, ji následně také nakreslila. Nelze zanedbat ani vliv ostatních dětí inspirace sousedem, kamarádem. Téměř vždy se objevily nápadně podobné dvojice obrázků. mateřskou školou Vraném

Paní učitelka v první školce to vždy rozpoznala a ptala se příslušných dětí, jestli se jeden od druhého inspirovaly, a dodávala, že jí to nevadí. Ani paní učitelky ve druhé školce to nijak neodsuzovaly, ale na druhou stranu se na to dětí ani neptaly a nijak to nekomentovaly. Praha 12 Stávalo se, že dítě, které kreslilo vše jako první, vědělo, co kreslí, zatímco to druhé, které obkreslovalo, to pak nevědělo. Vraným soukromá mateřská škola Zajímavé bylo sledovat, jak pak takové děti často až na místě, když se jich paní učitelka zeptala, vymýšlely, co vlastně nakreslily Jeden chlapec z druhé školky jednou nakreslil želvu. Druhý ji od něj obkreslil. Když se ho paní učitelka zeptala, copak to je, odpověděl, že je to nepovedené, prý třeba kamínek. Podobně tomu bylo u jiné dvojice chlapců, kde oba na svých výkresech zobrazili myšku, šnečka a hlídání dětí u Prahy západ Vraného

soukromé mateřské školky Vrané

slunečnici. Když jsem pak ukázala na slunečnici druhého chlapce, který se prvním inspiroval, a zeptala se, copak to je, odpověděl mi, že Barrandov neví. Rozvoj fantazie a tvořivosti byl znát mimo jiné i na tom, že si děti do svých kreseb občas přimýšlely prvky, které s pohádkou nijak přímo nesouvisely. Tak například jeden chlapec označil na svém obrázku tatínka kosa, přestože kos v pohádce byl pouze kos a nebylo o něm řečeno, že by to byl tatínek. Jiný zobrazil na svém obrázku želvu, přestože mezi zvířátky v pohádce nebyla. Další domečku z pohádky Boudo, budko přikreslil satelit. Jedna dívka měla zase tendenci vždy zvířátka oblékat do nějakého oblečení. Děti se tak při kresbě soukromé mateřské školy Vraná nad Vltavou odpoutávaly od původního kontextu příběhu, který tvořivě doplňovaly a proměňovaly. V průběhu kreslení si občas paní učitelky v obou