Soukromé mateřské školy Praha západ Dolní Břežany

V první školce paní učitelka volila trochu i podle toho, kdo si chtěl kterou roli zahrát. Hlavní roli Koblížka přitom dala dívce, o které mateřské soukromé škole Dolních Břežan se domnívala, že umí dobře hrát. Ve druhé školce použila paní učitelka k rozdělení rolí otázky vztažené k příběhu, které měly Praha 12 zároveň podpořit rozvoj kompetence k učení schopnost vybavení Takže nejdřív přišla Myška, říká jedna dívka a dostává roli myšky. Pak přišel kdo Žabička, říká jeden chlapec a dostává roli žabičky, a tak dále. Při druhém sehrávání pohádky pak učitelka dbala na to, aby mělo každé dítě zase jinou roli, tentokrát ji dětem přiřazovala tak trochu podle barvy trička. Jakmile dramatizace pohádky začala, měla pro děti podobně jako společné převyprávění pohádky podle obrázků v podstatě podobu řízené hry. Děti se dovedly rychle vtáhnout do děje a stejně tak rychle uměly na konci z role vypadnout. Činnost je v obou mých pozorováních velmi bavila. V první školce jsem přitom věnovala pozornost i publiku, které se však bavilo neméně stejně. Děti zcela respektovaly rozdělení učitelek a nikdo nenamítal nic proti tomu, že je v publiku, nebo že je naopak herec, že hraje hodnou myšku, nebo třeba zlého medvěda. Během sehrávání pohádky měly paní soukromé mateřské školy Dolní Břežany učitelky v obou školkách funkci vypravěček nebo nápověd znovu četly okolnosti příběhu a korigovaly hru dětí. Ve druhé školce využily Zdiměřice ještě zvuk zvonečku ohlašující začátek představení. Celá pohádka byla pak až obdivuhodně plynulým řetězcem vzájemných akcí a

reakcí mezi dětmi a paní učitelkou. Významně tak byla podporována schopnost spolupráce v rámci sociální kompetence. Dále docházelo k Hrnčíře rozvoji kompetence k učení, a to prostřednictvím nutnosti co nejlépe si zapamatovat děj a detaily pohádky a následně si je vybavit a verbalizovat na scéně. S tím souvisela také potřeba dítěte zapamatovat si pořadí, kdy má jít na scénu nebo kdy má něco říci a co. V soukromé mateřské školky Dolní Břežany první školce se projevil i rozvoj personální kompetence citu pro rytmus, když jeden chlapec uprostřed čtení pohádky před samotnou dramatizací prohlásil Babička se nerýmuje Dále docházelo k rozvoji komunikativní kompetence, a to jak ve vztahu dítě dítě, tak ve vztahu Kocanda dítě učitelka. Ve vztahu dítě dítě probíhaly vzájemné dialogy mezi jednotlivými postavami, které děti hrály. Tyto dialogy děti zvládaly velmi dobře a zpravidla úplně samostatně. Jako příklad lze uvést opakující se dialog při dramatizaci pohádky Boudo, budko Boudo, soukromé mateřské školy Dolní Břežany budko, kdo v tobě bydlí Já, myška Hrabalka. A kdo jsi ty Já jsem zajíček Ušáček. Tak pojď se mnou bydlet. ale nemuselo jít jen o opakující se celky. K rozvoji kompetence k řešení problémů docházelo na několika rovinách. Za prvé lze jako problém vnímat už samotné vypořádání se s tvůrčím procesem dramatizace, a to i přesto, že zde paralelně fungovala paní učitelka jako vypravěčka. Na jiné rovině pak děti v první školce samy na začátku dramatizace začaly počítat, kolik je v pohádce postav, aby zjistily, kolik z nich může být herci dětské jesle Prahou západ Dolními Břežany

Dolních Břežanech mateřskou školou