Soukromé mateřské školy Praha západ Zvole

s dětmi o jejich kreslení povídaly. Sledovaly, co jim jde a co ne a snažily se jim poradit. Chválily je a povzbuzovaly. Stejně jako na počátku kreslení začaly děti kreslit, jen co dostaly papíry, podobně brzy byly se svou kresbou hotové. Přitom se v samotném kreslení nijak Praha 16 neomezovaly a končily vždy úplně různorodě. V odevzdání výkresu na ně nebyl vyvíjen žádný tlak a ani děti samy zřejmě necítily žádný tlak daný třeba tím, že ostatní už mají výkres hotový. Děti, které už byly hotové, si pak mohly zase volně hrát. Při kreslení se projevily určité rozdíly mezi dívkami a chlapci. Práce dívek se často jevily jako pečlivější a z hlediska detailů propracovanější, dívky také častěji kreslily déle. První odevzdané výkresy naopak většinou patřily chlapcům, kteří byli v tvorbě rychlejší a pracovali dynamičtěji. Při kreslení využívali celou plochu papíru, do které často umisťovali velké objekty. Když šlo dítě soukromé mateřské školy Zvole paní učitelce odevzdat svůj výkres, ptala se jej někdy také sama hádala, co nakreslilo. Paní učitelka z první školky vždy kromě podpisu soukromé mateřské školy Zvole některé děti už se někdy podepisovaly samy navíc napsala na obrázek název pohádky nebo výjevu z pohádky tak, jak jej dítě pojmenovalo. Lahovičky Cílem toho byl jednak rozvoj vyjadřování dětí, jednak lepší informace pro rodiče, kteří si pak mohli výkres svého dítěte prohlédnout. V neposlední řadě a s ohledem na inspirování se jednoho dítěte od jiného pak také to, aby všechny děti věděly, co vlastně nakreslily.

Paní učitelka také sem tam vpisovala do výkresu dítěte další zajímavosti, které jí o svém výtvoru dítě řeklo. Během krátkého rozhovoru mezi dítětem a učitelkou o obrázku se projevoval důmysl dětí. Když jsem se například po kreslení pohádky Boudo, budko jednoho mateřskou školou Zvole chlapce, který nakreslil samotný domeček budku zeptala, jestli má na obrázku nějaká zvířátka, odpověděl mi, že už jsou všechna uvnitř. Stávalo se také, že některé děti něco nakreslily, a poté nevěděly, co přesně to je. Odpověď si pak domýšlely na místě. Při Praha 12 kreslení pohádky Podivuhodná chaloupka tak například několik dětí nakreslilo nějakého ptáčka nebo ptáčky, aniž by vědělo jaké. Jejich na místě domyšlenou odpověď paní učitelka vždy přijala, jen dodala, aby tam zvýraznily rysy toho konkrétního ptáčka, kterého právě jmenovaly např. aby kos byl černý se žlutým zobákem, vrabec hnědý a sýkorka modřinka modrá a ne růžová. Při odevzdávání Zvoli soukromá mateřská škola výtvorů říkala často paní učitelka v první školce starším dětem, co by ještě mohly na obrázek dokreslit nebo na něm dovybarvit někdy přitom používala takřka školní, socializující výraz upravit to na jedničku, ale nenutila je do toho. Někdy i zdůrazňovala, že to instalatér ve Praze západ Zvoli

mateřskými školami Zvolem

dodělat mohou, ale nemusí, jak sami chtějí, čímž projevila ohleduplnost k dětem, kterým se pak dodělávka nejevila jako povinnost, ale možnost Chceš tam nakreslit ještě sněhové vločky Nemusíš, můžeš. Co chceš dává učitelka důraz na to, co se chce chlapci. Ve druhé Zdiměřice školce tohle paní učitelka říkala spíše dětem rychlejším. Děti v obou školkách se přitom nejčastěji rozhodly pro dokreslení, méně