se mi oproti těm v předchozí školce jakoby více opatrné. Možná to bylo tím, že paní učitelka mou přítomnost dětem při našem prvním setkání nijak nevysvětlila, mně řekla, ať se někam posadím, a začala se rovnou věnovat dětem a číst jim pohádku, kterou pro ně měla Luka připravenou. Později se však nepojmenovaný vztah mezi mnou a dětmi stal průhlednějším, neboť moje totožnost byla pak dětem alespoň nepřímo objasňována při kreslení, když je jejich paní učitelka vyzývala, aby té paní učitelce, která se na nás přišla podívat také ukázaly svoje výkresy. Ve vztahu k paní učitelce se děti na rozdíl od dětí z předchozí školky projevovaly příměji a spoustu věcí říkaly na rovinu. To mohlo být dáno komunikačními pravidly, která si paní učitelka s dětmi stanovila na počátku jejich předškolní docházky. Je však také možné, že děti postupně nevědomky přejímaly komunikační styl paní učitelky. Někdy byly také rozdováděné. Určitou roli v tom mohl hrát i větší podíl chlapců než dívek ve třídě. Atmosféra třídy Želviček by se dala popsat jako zaměřená Jinočanům soukromou školu mateřskou více navenek. Jak učitelka, tak děti se projevovaly více extrovertně než jak tomu bylo ve třídě Sluníček. Bylo zde méně individuality a soukromých mateřských školách Jinočany více spolupráce mezi dětmi, ale také více konfliktních situací mezi učitelkou a dětmi. Jakoby třída Sluníček byla zaměřená více na Praha 13 individuální prožívání dětí, zatímco třída Želviček na kooperaci, v jedinečných případech až prosociální chování mezi dětmi. Na
otázku, jak často ve školce s pohádkami pracují, mi paní učitelka v první školce odpověděla, že prakticky pořád prý si to už ani neuvědomují, pohádka je základem pro všestranné rozvíjení dětí prostřednictvím různých činností, paní učitelka ve druhé školce tvrdila, že jednou týdně, přičemž pravděpodobně rozlišovala mezi receptivním čtením pohádek před spaním a aktivními činnostmi. Jak probíhá práce s pohádkou v běžných třídách mateřských škol Celá tato kapitola je popisnou a analyticko interpretační odpovědí na hlavní výzkumnou otázku. Popisuje, jak ve zkoumaných školkách probíhají jednotlivé činnosti s pohádkami, které se ukázaly jako Lužiny nejčastější, a ukazuje také mnohé zajímavosti, které se při jejich opakovaném pozorování vyskytly. Mezi nejčastější činnosti s pohádkami patřilo v obou školkách každodenní čtení pohádek před spaním, dále pak kreslení, dramatizace a společné převyprávění